Prachatice
Město Prachatice bylo od počátku své existence spjato se Zlatou stezkou, významnou středověkou obchodní komunikací. Cílovým místem Zlaté stezky byla původně tržní osada vyšehradské kapituly na místě dnešních Starých Prachatic. Ta ležela na jižním okraji staré sídelní aglomerace, obydlené příležitostně již v pravěku a trvale nejméně od 9. století. Na prahu druhého tisíciletí našeho letopočtu představovala tato aglomerace poslední osídlenou výspu před rozsáhlým pohraničním hvozdem, který se rozprostíral od široké kotliny pod Líbínem až k zemské hranici českého státu s územím pasovských biskupů.
Celé území od Starých Prachatic až k hranici spravovala od 12. století a možná již od sklonku 11. století vyšehradská kapitula, významná církevní instituce sídlící v Praze na Vyšehradě. Přemyslovští panovníci jí svěřili do správy Zlatou stezku a její okolí a darovali jí také právo vybírat na této obchodní cestě celní poplatky. Vyšehradští výběrčí sídlili ve Starých Prachaticích, kde již od nejstarší doby stál kostel a kde se předpokládá také nějaké feudální sídlo (jeho poloha dosud nebyla nalezena). Rozmach obchodu na Zlaté stezce ve 13. století se jistě odrazil také v rozvoji Starých Prachatic, jehož viditelným projevem byla i gotická přestavba kostela sv. Petra a Pavla na sklonku tohoto století. Úředníci a poddaní vyšehradské kapituly udržovali český úsek Zlaté stezky v provozuschopném stavu a část vybraných poplatků byla určena na údržbu této obchodní cesty. V polovině 13. století je doložena oprava „mostu v lese“, zřejmě v místě tehdejšího přechodu Zlaté stezky přes Vltavu, někde jižně od pozdějších Volar. Tehdejší pasovský biskup Ota z Lonsdorfu vytvořil svými nařízeními rostoucímu soumarskému obchodu na Zlaté stezce pevný právní rámec a umožnil tak jeho další velký rozmach.
Rozkvět Zlaté stezky se odrazil i v jejím cílovém sídlišti v Čechách. Stará tržní osada u kostela sv. Petra a Pavla přestala vyhovovat zvýšeným nárokům, neboť její poloha neumožňovala další růst ani přerod v sídliště městského typu. Vyšehradská kapitula proto přenesla své správní centrum poněkud jižněji do široké kotliny pod Libínem. Tam existovalo již ve 13. století několik osídlených míst, která byla později vstřebána novým městem, k jehož vzniku došlo na přelomu 13. a 14. století. Dnes zatím nelze rozhodnout, zda se tak stalo postupným přerodem ze starších sídlišť nebo založením „na zeleném drnu“ nebo kombinací obou těchto možností. Mnohé naznačil velký archeologický výzkum prachatického náměstí v roce 2000, ale více budeme vědět až po jeho vyhodnocení. V historických pramenech se nám nové město objevuje až na počátku 14. století; v roce 1312 se Verner z Vítějovic z nedalekého hradu Osule a „jeho prachatičtí měšťané“ zavazují ochraňovat kupecké karavany na Zlaté stezce a objevuje se i prachatický rychtář a v roce 1323 potvrzuje český král Jan Lucemburský dřívější založení města vyšehradským proboštem Janem a propůjčuje mu právo užívat Zlatou stezku a vybírat na ní poplatky.
Nové město se ve 14. století rychle rozvíjelo, k čemuž jistě přispěla i neobyčejná prosperita obchodu na Zlaté stezce. Značný podíl z výnosů tohoto rozmachu připadl vyšehradské kapitule a jejímu městu Prachaticím. Ještě do konce 14. století byl rozestavěn kostel sv. Jakuba, město bylo obehnáno prvním opevněním a zřejmě vznikla i místní škola, z které vzešla řada studentů a pedagogů pražské Karlovy univerzity a významný učenec Křišťan z Prachatic.
První velký rozmach města byl přerušen husitskými válkami. V roce 1420 dobyli Prachatice husité a začlenili je na více než 20 let do husitského tábora. Až po skončení válek se obchod na Zlaté stezce začal pomalu zotavovat. Po celé 15. století se potom v Prachaticích střídaly světské vrchnosti a město se dále rozvíjelo: pokračovala výstavba kostela sv. Jakuba, vzniklo nové modernější kamenné opevnění a část náměstí před kostelem byla zastavěna novým blokem domů.
V roce 1501 získali Prachatice podruhé Rožmberkové a nastalo stoleté období rozkvětu, přerušené jen na samém počátku velkým požárem města v roce 1507. Ten však zřejmě podnítil velké stavební úsilí a brzy po něm byla skutečně dokončena více než stoletá výstavba kostela sv. Jakuba a vznikl i druhý, na tehdejší dobu velmi pokročilý a moderní pás městského opevnění s půlkruhovými baštami. Po celé 16. století stoupal objem obchodu na Zlaté stezce a Prachatice a jeho měšťané z něj měli stále větší zisky. Jejich rostoucí bohatství se projevilo i na stavební činnosti, která zcela změnila tvář města a učinila z něj jedno z nejvýstavnějších renesančních měst tehdejších Čech. Podle dochovaného soupisu obyvatel z roku 1585 bydlelo tehdy v Prachaticích 1354 obyvatel ve 226 domech. Podobu města v tomto vrcholném období jeho historie zachytil v roce 1602 malíř a kreslíř Jan Willenberg.
V roce 1601 prodal poslední Rožmberk Petr Vok Prachatice císaři Rudolfu II. a ten udělil městu v roce 1609 práva města královského. Následující třicetiletá válka tragicky poznamenala další osudy Prachatic. Město bylo v září 1620 dobyto císařským vojskem generála Buquoye a vypleněno. Následovala ztráta statutu královského města a příchod nové vrchnosti z řad přistěhovalé pobělohorské šlechty - Eggenberků. Habsburkové využili poválečné situace a v průběhu 17. století postupně prosadili monopol své rakouské soli v Čechách.
Zlatá stezka tím ztratila hlavní smysl své existence a po jejím zániku na počátku 18. století se původně kvetoucí a zámožné město proměnilo v nevýznamné provinční městečko, v kterém téměř ustal stavební ruch a jehož obyvatelé jen obtížně hledali nové zdroje své obživy.
V roce 1719 získali město Schwarzenberkové a ti tu potom vládli až do zániku poddanského zřízení v roce 1848. Původně převážně český ráz obyvatelstva se od třicetileté války a především v průběhu 18. století měnil ve prospěch německých přistěhovalců a ve městě se v té době mluvilo, úředničilo i kázalo v obou jazycích. Provinciální maloměstská úroveň charakterizovala Prachatice i v 19. století. V roce 1811 se v Prachaticích narodil Jan Neumann, dnes zřejmě nejslavnější prachatický rodák, který misijně působil v USA, stal se tam biskupem ve Philadephii a v roce 1977 byl katolickou církví přijat mezi svaté. V roce 1832 postihl Prachatice velký požár, který zničil 137 domů a velice poznamenal vzhled města; například velká část renesančních štítů měšťanských domů tehdy podlehla plameni. Po zrušení poddanství se Prachatice v roce 1850 staly centrem okresu a sídlem okresního hejtmanství a okresního soudu. Městu se však vyhnul ostrý nástup industrializace a Prachatice si zachovaly i na sklonku 19. století starobylý středověký ráz s pásem hradeb, s věžemi a s mnoha gotickými a renesančními stavbami a budila tak pozornost umělců, staromilců a prvních turistů.
Na přelomu 19. a 20. století již udávali tón ve městě Němci, kteří tvořili téměř tři čtvrtiny obyvatelstva. Ovládali většinu městských zařízení i městskou radu. Z německého prostředí vzešel také podnět k založení místního muzea v roce 1904. Češi soustředili své úsilí do aktivit místního Sokola a do vybudování svého Národního domu na náměstí. Po vzniku Československa v roce 1918 se v Prachaticích posiluje český živel a poměr českého a německého obyvatelstva se téměř vyrovnává (v roce 1930 2368 Němců a 2283 Čechů). Národnostní třenice, které přetrvávaly již ze závěrečného období monarchie, narůstají od třicátých let a postupně se projevují v politické, hospodářské i kulturní oblasti. Na základě Mnichovské dohody byly Prachatice počátkem října 1938 obsazeny německou armádou a přičleněny k Východní marce Třetí říše. V květnu 1945 se město vzdalo bez boje americkým jednotkám. V roce 1946 bylo z města a okresu odsunuto zdejší německé obyvatelstvo.
Po převzetí moci komunisty v roce 1948 se Prachatice ocitly na severním okraji neprodyšně uzavřené západní hranice „tábora míru a socialismu“. V roce 1960 se staly sídlem okresu a nastala výstavba nových sídlišť kolem města, které tím ztratilo svůj do té doby téměř nedotčený středověký ráz. Nově přistěhovalí obyvatelé nalezli pracovní příležitosti v nových průmyslových podnicích. Historické jádro Prachatic bylo v roce 1981 vyhlášeno městskou památkovou rezervací. V roce 1991 měly Prachatice 11 675 obyvatel. Po radikální změně politických poměrů v roce 1989 se město postupně renovuje, získává zpět svůj historický stavební vzhled a úspěšně navazuje na tradici Zlaté stezky, jako nejvýraznějšího historického fenoménu své minulosti a tradiční spojnice s německými oblastmi za šumavskou hranicí.
Fotos: Dirk Renckhoff